Co je to vyživovací povinnost?

Co si pod pojmem výživné, vyživovací povinnost představit? Kdy vzniká a kdy zaniká? Jistě jste se s pojmem vyživovací povinnost někdy setkali. Ať už z vyprávění kamarádky, že její bývalý manžel neplatí výživné na její dítě, nebo když sousedka lamentovala nad rozvodem své vnučky či dokonce máte vy sama s tím zkušenosti? Nejčastěji se právě s otázkou vyživovací povinnosti můžeme setkat v případě rozpadu manželství a následného rozvodu. Vyživovací povinnost nezahrnuje pouze povinnost rodičů vyživovat své děti. Existují dle zákona (konkrétně občanského zákoníku) ještě další druhy vyživovacích povinností. Těmi jsou vyživovací povinnost dítě vůči rodičům (ano, platí to i naopak), vyživovací povinnost mezi manžely, mezi rozvedenými manžely, mezi potomky a předky a dále zákon stanovuje výživné a úhradu nákladů neprovdané těhotné ženě nebo matce. V tomto článku se ovšem zaměříme pouze na vyživovací povinnost rodičů k dětem.

Jednoduše můžeme říci, že výživným je všechno, co se poskytuje a přijímá za tím účelem, aby byly uspokojeny životní potřeby vyživované osoby. Nejedná se pouze o ošacení, stravu, ale také jsou zahrnovány do výživného tzv. potřeby duševní povahy. Co si pod tím představit? Například: učebnice, umělecké či sportovní kroužky. Výši výživného pak stanovuje soud, buď schválením dohody rodičů o plnění vyživovací povinnosti, nebo vlastním rozhodnutím. Jinými slovy pokud rodič plní svou vyživovací povinnost dobrovolně, pak ani není nutné obracet se na soud, aby rozhodoval o výživném. Ve většině případů je plnění výživného dlouhodobé, opakující se, zpravidla poskytováno v penězích, v pravidelně se opakujících částkách, splatných na měsíc dopředu (pokud nedojde k jiné dohodě).

Odpověď na otázku, kdy vyživovací povinnost vzniká, je na výbornou, pokud si myslíte, že narozením dítěte. Vyživovací povinnost vzniká přímo ze zákona a má ji každý rodič od narození dítěte ke všem svým dětem. Vyživovací povinnost platí i pro rodiče, kteří byli zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo kterým byla rodičovská odpovědnost omezena. Do jaké doby ale mají rodiče tuto povinnost – do 15 let, do 18 let nebo snad ještě déle? Důležité je, že doba vyživovací povinnosti není ohraničena věkem (nezaniká tedy automaticky dosažením zletilosti), ale schopností dítě se samo živit. To znamená, že k ukončení vyživovací povinnosti dojde okamžikem, kdy dítě je schopno se samo uživit (např. po dokončení vysoké školy) či uzavřením manželství. Zde pak vzniká vyživovací povinnost mezi manžely.

Příklad: Paní Zrzavá se rozvedla s panem Zrzavým a mají malou Natálku. Soud na základě dohody mezi rodiči schválil jejich dohodu s tím, že bude pan Zrzavý každý měsíc posílat 4000 Kč, a to až do doby než Natálka dostuduje lékařskou školu, na kterou byla přijata.

Není třeba se obávat, že by rozhodnutí soudu o výživném bylo neměnné. Pokud například dojde k dlouhodobému onemocnění povinného (osoba, která je povinna plnit výživné) je možné snížení výše výživného. Naopak pokud dítě dospěje do studentských let, kdy se jeho potřeby rozšíří i na vzdělávání či povinného povýší v práci, je možné, aby bylo výživné zvýšeno.